Čas

=========

Staří Řekové uznávali dva druhy času:

1/ Chronos

2/ Kairos

=========

1/ Chronos = měřitelný čas

Čas rozkouskovaný na hodiny, minuty, vteřiny, desetiny vteřiny...
Rozsekali jsme čas na miliontiny vteřiny...

Takhle jsme schopni vše rozkouskovat a ani nám to nepřijde divné.

Jsme fascinováni tímto aspektem času a plánujeme, máme diář
a naše schůzka je v tolik a v tolik...
Plánujeme několik let dopředu...

Chronos nás zabíjí, požírá, je zničující... Má sebevražedný aspekt...
Pouze lidská bytost takto sama sebe vědomě mučí a likviduje...

=========

2/ Kairos = vnitřní kvalita času

=> čas vhodný pro něco nebo nevhodný pro něco

Když jsme byli dětmi, zajímal nás (intuitivně) aspekt času Kairos a jakékoliv vyrušení z tohoto času nás úplně vykolejilo – byli jsme zabraní do nějaké hry a najednou slyšíme: Oběěěědd!!!!!!!! – vyrušil nás aspekt času chronos a bylo to pro nás celkem neúnosné. Prostě jsme si užívali a nevnímali nějaké hodiny, netušili jsme, co to znamená, že je nějakých 5 hodin.

Kairos svoje děti pohlcuje
schůzka za úsvitu, po probuzení...

Budíme děti do školy, do školky, určitě by podaly lepší výkony, kdyby se řídily druhým aspektem času.

Plánujeme několik let dopředu... pak třeba nenapadne sníh, při zimních olympijských hrách...

Kairos říká – nekonejte olympijské hry, anebo běhejte po blátě, když chcete běhat...

V Americe byl výzkum: Nechali děti vyspat a pak je poslali do školy, až se pořádně vyspaly. Výsledky úžasné... děti byly veselejší, nezlobily, lépe se učily a chodíly dříve spát.
Výsledek pokusu úžasný...
a chodí se dál na osmou... :-(

Nyní se vracíme do aspektu času „Kairos“, volá nás „Kairos“, rozplývá se nám ve vědomí čas „Chronos“ a učíme se žít jako děti v aspektu času „Kairos“. Tento čas nás v této době volá, lidi odchází z funkcí omezených časem. Kairos se ozývá a naše těla
po něm touží, prospívá nám. Vnikáme do tohoto aspektu.

Když něco nestíháme, že nemáme čas, zastavme se... Zkoumejme, co se doopravdy děje. Ve chvíli, kdy se něco začne dít jinak než já potřebuji, mohu přestoupit
do jiného časoprostoru...

Přejato z přednášky Jaroslava Duška na "Festivalu Ve hvězdách"
v Chotěboři 2011